"Potřebuju pomoc, máš chvilku?" ozvalo se mi dopoledne v telefonu.
"To víš, že jo," povzdechl jsem si nenadšeně. "Pro tebe cokoliv."
"Kdybys nekecal," zasmála se Věra. "Jseš zalezlej na Karlštejně a děsí tě představa, že bys měl na chvíli navštívit civilizaci."
"Odhalilas mě. Takže - co pro tebe můžu udělat?"
"Vašek

Doma jsem jen naházela věci do pračky a spacák na terasu, aby vyvětral, smutně jsem si prohlídla poloprázdnou ledničku a odevzdaně upadla na gauč k televizi. Návraty z tábora jsem neměla ráda. Byt se mi zdál najednou malý a tichý, pod oknem mi nezvykle jezdily tramvaje, a vůbec to bylo takový divný. Na zrelaxování bych potřebovala nějakej hezkej wellnes týden, místo toho jsem hned ráno nastoupila

 "Hele, vidíš to?" drcla do mně Gábina.
Pokrčila jsem lhostejně rameny: "Tím se bavím už od rána. Kdo chce kam..."
Obě jsme se zahleděly přes tábořiště na Alexe a Petru. Petra jen zářila, Alex byl mile nevtíravě okouzlující. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se mi z nich náhodou nechce zvracet, ale pak jsem se věnovala důležitějším věcem: "Cifix, Piškote, řeklo

"Dáváte to s Alexem zase dohromady?" překvapila mě v kuchyni Petra.
"Ne, proboha. Proč"
"Že se k sobě tak máte..."
Zalila jsem šálky s kávou a začala je skládat na tác: "Co blbneš?"
Petra zrozpačitěla, otevřela proviantní skříň, kde jsme si schovávali sušenky a dobroty, zamumlala něco, čemu jsem nerozumněla.
"Cos říkala?!"
"Že

 Doma jsem si prostě na Dereka zakázala myslet, ale že by se mi to dařilo se zravna říct nedalo. Určitě by mi to šlo o moc líp, kdyby mi po pár dnech nepřistál v mailu soubor fotek z vody. Projížděla jsem je snad pětkrát za sebou. Tu nejhezčí, kde nás Honza chytil při sjíždění jezu jsem si spolu s několika dalšími stáhla do mobilu a pak jsem se kdykoliv mohla kochat a snít o svém princi

Od kempu Alex odpálil první raketovou rychlostí, až se kamínky z cesty rozletěly na všechny strany. Normálně jsem takovou trapnou frajeřinu vždycky okomonetovala, ale teď jsem byla ráda, že budeme co nejdřív pryč.
"Zdrháš od toho blonďáka?" Popíchnul mě Alex. Sveřepě jsem mlčela.
"Já jen, jestli mu třeba nemám rozbít hubu."
A po několika minutách: "To

Už jsem dostal v životě i spoustu lepších nápadů, než vyrazit si na policejní cyklovýlet.

Ve finále to nebyla zas tak strašná akce, přes den jsme najezdili strašlivě kilometrů a navštívili na můj vkus až moc hradů, zámků, zřícenin, přírodních rezervací a podobných hovadin, ale večer na mně padal stesk. Jasně, že stavovská čest mi nedovolila bejt za toho namyšlenýho, co se s obyčejnejma

 Divadelní prázdniny jsou báječné, když si člověk potřebuje odpočinout. Na několik týdnů končí čas zkoušek, večerních představení, všechno se zklidní a zpomalí. Rád jsem se procházel večerním soumrakem beze spěchu městem, někdy jsme si zašli s kamrády posedět do kavárny.
Loňské léto jsem strávil dřinou na Karlštejně, letošní jsem začal vodou s Petrem a jeho partou. Když jsem se

Říct, že se mnou rozchod s Danielou zamával, by byl čirý eufemismus. Utápěl jsem se v sebelítosti a alkoholu a začínalo se to projevovat i v práci. Když už jsem byl na pokraji sebezničení, přihrál mi milostivý osud, jen pár vesnic od té, kde bydlela máma se svým přítelem, chalupu . Bez rozmýšlení jsem jí koupil a až pak zjišťoval, co na ní bude práce.
Vůbec to nebyla taková ruina, jak opovržlivě

Nějak mi ta voda jejím odjezdem zhořkla. A mohl jsem si stokrát říkat, že mi za to nestojí, že o nic nešlo. Jenže z hlavy mi pořád nemizela. Co sakra na tý holce bylo, že si jí nemůžu vymazat z paměti? První den jsem měl chuť jí rozšlapat jak Pepíček Aničce košíček, ale když jsem pak večer vylezl před hospodu a zaslechl její neškolený, trošku falešný a chraplavý hlas, strnul jsem. Zůstal jsem stát