Saturejka | Voda, dny a týdny poté II (na táboře)

"Dáváte to s Alexem zase dohromady?" překvapila mě v kuchyni Petra.
"Ne, proboha. Proč"
"Že se k sobě tak máte..."
Zalila jsem šálky s kávou a začala je skládat na tác: "Co blbneš?"
Petra zrozpačitěla, otevřela proviantní skříň, kde jsme si schovávali sušenky a dobroty, zamumlala něco, čemu jsem nerozumněla.
"Cos říkala?!"
"Že já bych si takovýho chlapa utýct nenechala," zahučela.
Tác, se kterým jsem se chystala odeít ,jsem zase zamračeně položila na stůl: "Nenechala jsem si Alexe utýct. Požádala jsem o rozvod, když už to přeháněl s nevěrama."
"Kdyby neměl důvod, myslíš, že by ti zahejbal?"
"Takže chyba byla na mý straně, jo?" užasla jsem. Tenhle přístup k věci mě vážně ještě nenapad. Nevěděla jsem jestli mám brečet, nebo jestli se mám smát. Pak jsem jen zatnula zuby, popadla kafata a šla zpátky k ohni. 

"Co ti je?" všiml si Alex, že podrážděně mlčím už skoro půl hodiny. Neměla jsem chuť to pitvat, ale na Alexe nikdy takový to holčičí: "Nic, nech mě." neplatilo.
"Asi mám nějakou blbou karmu," zahučela jsem jen.
Vyděsil se: "Potřebuješ instalatéra?" Pak se zarazil: "Vždyť topíš kotlem..."
"Karmu. To jako osud," pohladila jsem ho po koleni. Zmátla jsem ho natolik, že se odmlčel.Na chvilku.
Problém s Alexem byl v tom, že když chtěl něčemu přijít na kloub, prudil tak dlouho, až se dozvěděl. Nebylo tomu jinak ani teď.
"Ta je blbá," rozhořčil se na Petru. Aspoň že tak. Taky to mohl říct o mně. Naštěstí už bylo hluboko po půlnoci, u ohně jsme zbyli jen my dva a mohli jsme si v klidu povídat beze strachu, že nás někdo uslyší.
"Tak já nevím. Třeba měla v něčem pravdu."
"Jako v čem."
"No že byla chyba na mý straně. Chápeš - kdybych si tě nevzala, nemusela bych se pak rozvádět..."
"Jistě. Podle statistik je nejčastějším důvodem k rozvodu právě sňatek," ušklíbl se Alex. "Hele, já nejsem žádnej svatoušek, ale přiznávám, že jsem si měl dávat větší pozor, aby na mně něco neprasklo. Takže vina bude asi na obou stranách."
"Ta sebereflexe," užasla jsem.
Spokojeně se uchechtl: "Viď? To víš, věkem člověk zmoudří. A co ty? A co blonďák?"
"Ježíš, dej mi pokoj s blonďákem," zavyla jsem zoufale. "Co s ním furt máš?"
"Mně by spíš zajímalo, co s ním máš ty."
"No, ne, že by ti do toho něco bylo, ale nic. Toho jsem viděla jenom na vodě a jenom proto, že mu nepřijel zadák, tak jel se mnou. VÍC NIC."
"Nevypadalo to."
Jen jsem se ušklíbla.
"Tvářil se dost naštvaně, když jsem se objevil."
"To si neber osobně, takhle se tvářil furt," uklidnila jsem Lexu.
"Já ti nevím. Podle toho, jak jsem ho pozoroval, tak mi nepřišel, že by byl na tebe nějak protivnej."
"Ale byl," zapřela jsem skálu, snídani, ohýnek i taneční na hradě. A neměla jsem chuť pitvat se v mém nevztahu, notabene s mým exmanželem. "Jdu zkontrolovat děti a jdu spát. Dobrou noc."

Než jsem obešla všechny stany, ležel už Alex ve spacáku.
"Pěkně hubou ke zdi, velebnosti," poručila jsem.
"Neboj, budu hodnej."
"Tos měl bejt už kdysi a moh´bejt klid," neodpustila jsem si. Jen se ve spacáku zavrtěl.
Nemohla jsem usnout, pořád jsem se převalovala, nakonec jsem vylezla ze stanu, kouřila a koukala na hvězdičky. Netrvalo dlouho, zasvištěl zip stanu a Alex se usadil vedle mně.
"Tak co se děje?" povzdechla jsem si.
"Jak to myslíš?"
"Poslední dobou jdeš nějak do sebe. Nerandíš s blbkama, přijels pro mně na vodu, teď na tábor, vyzvídáš... Tak co je?"
"Sama jsi to řekla. Jdu do sebe. To je špatně?"
"U tebe hlavně divně. Doktoři ti řekli, že máš už jenom půl roku nebo co?"
"Huš, nepřivolávej to," otřásl se.
"Mluv."
Sebral mi cigaretu, natáhl se vedle mě do trávy: "Já ti nějak nevím, holka. Najednou mám pocit, že už jsem starej, nic jsem v životě nedokázal, tobě jsem ublížil..."
Zněl tak opravdově, až mi ho skoro bylo líto.
"A to chceš napravit tím, že na mně budeš chvíli hodnější, jo?"
"Vždycky jsem byl na tebe hodnej," ohradil se. "Teda, až na ty nevěry. Ale vědělas, jakej jsem."
To je fakt. To jsem věděla. Jen jsem si to nechtěla přiznat a bláhově jsem se domnívala, že MNĚ nevěrnej nebude. Že JÁ ho napravím. Ha ha ha. Natáhla jsem se vedle Alexe, opřela jsem se o lokty, abych na něj viděla.
"Věk neokecáme, ale co ty nesmysly, žes nikdy nic nedokázal? Jsi právník, pomáháš lidem, půlce z nich zadarmo, co já vím..."
"Jo. Jenže správnej chlap má postavit dům, zasadit strom a zplodit syna," povzdechl si.
A už jsem byla doma. Rozesmála jsem se: "Ty vole, Lexo, tobě tikaj biologický hodiny." 
Hodil na mně takovej pohled, že mě smích rychle přešel: "Na to zapomeň. Do toho nejdu."
Alex zvážněl: "Proč ne? Známe se, máme se rádi, už víme, co od sebe můžeme čekat, finančně jsem zajištěnej...Řekni mi, co by ti chybělo."
"Co takhle důvěra?"
"A bez tý by to nešlo?"
"To teda nešlo."
"Tak to jsem v pytli. Umřu bezdětnej. Jenom kvůli důvěře a blonďákovi."
Praštila jsem ho do ramene: "Ještě jednou začneš s blonďákem a zmlátím tě. Vidíš ho tu někde? Nevidíš. Tak vidíš."
"A štve tě to."
Zkrotla jsem: "Jo, štve mě to. Po dlouhý době jsem stála o chlapa a on nestál o mně. Jak nečekané."
V krku mi narostl knedlík, jak jsem se sama nad sebou dojala. Já jsem vlastně chudák holka. 
"Já bych to tak černě neviděl," pohladil mě Alex po vlasech. "Podle těch vražednejch pohledů, co na mně vrhal, bych ho na trochu toho zdvořilýho zájmu tipnul."
"Ty jsi tak hodnej," rozesmála jsem se a zvedla se ze země. "Pojď, jdeme spát."
"To zní nadějně."
"Furt hubou ke zdi, velebnosti," ujistila jsem ho.
"Fakt bych tě neobměkčil?"
"Řekni si Petře. Zbožňovala tě vždycky, třeba budeš mít úspěch."
"Zejtra to zkusím. Ale dneska už jsem groggy, moc bych se nepředved."
"Tak hlavně, že na mně házíš ramena," zavrtěla jsem hlavou. "Zalez do spacáku a nevylejzej dřív jak ráno."
"Rozkaz, madam," zasalutoval. Postrčila jsem ho do stanu, aby už přestal dělat blbiny. 
Navzdory všem předchozím odvážným návrhům snl Alex dřív než já. Asi tak o pět vteřin.