Už jsem dostal v životě i spoustu lepších nápadů, než vyrazit si na policejní cyklovýlet.

Ve finále to nebyla zas tak strašná akce, přes den jsme najezdili strašlivě kilometrů a navštívili na můj vkus až moc hradů, zámků, zřícenin, přírodních rezervací a podobných hovadin, ale večer na mně padal stesk. Jasně, že stavovská čest mi nedovolila bejt za toho namyšlenýho, co se s obyčejnejma

 Divadelní prázdniny jsou báječné, když si člověk potřebuje odpočinout. Na několik týdnů končí čas zkoušek, večerních představení, všechno se zklidní a zpomalí. Rád jsem se procházel večerním soumrakem beze spěchu městem, někdy jsme si zašli s kamrády posedět do kavárny.
Loňské léto jsem strávil dřinou na Karlštejně, letošní jsem začal vodou s Petrem a jeho partou. Když jsem se

Říct, že se mnou rozchod s Danielou zamával, by byl čirý eufemismus. Utápěl jsem se v sebelítosti a alkoholu a začínalo se to projevovat i v práci. Když už jsem byl na pokraji sebezničení, přihrál mi milostivý osud, jen pár vesnic od té, kde bydlela máma se svým přítelem, chalupu . Bez rozmýšlení jsem jí koupil a až pak zjišťoval, co na ní bude práce.
Vůbec to nebyla taková ruina, jak opovržlivě

Nějak mi ta voda jejím odjezdem zhořkla. A mohl jsem si stokrát říkat, že mi za to nestojí, že o nic nešlo. Jenže z hlavy mi pořád nemizela. Co sakra na tý holce bylo, že si jí nemůžu vymazat z paměti? První den jsem měl chuť jí rozšlapat jak Pepíček Aničce košíček, ale když jsem pak večer vylezl před hospodu a zaslechl její neškolený, trošku falešný a chraplavý hlas, strnul jsem. Zůstal jsem stát

Sice chtěl Alex odjet hned, jak jsme naložili loď na střechu auta, ale nedala jsem se. Nechtělo se mi odjet bez rozloučení, dohonila jsem ostatní u hospody. Alex se tiše vytratil, nejspíš za nějakým novým objevem, já se vetřela vedle Dereka.
"Máte to dobrý, háku?" sáhla jsem mu do talíře po hranolce, zatímco jsem čekala na svůj oběd.
Plácl mě přes ruku: "Počkejte si na

 Normálně se budím s podobnou náladou, s jakou jsem večer usínala, ale dneska to bylo přesně naopak. Vstávala jsem levou nohou napřed, protivná jsem byla i sama sobě. Ani jsem si neuvařila kafe, rovnou jsem začala cpát věci do barelu.
"Dobré ráno," ozval se mi za zády vesele Derek. Jen jsem zavrčela, neměla jsem chuť se bavit.
 Zarazil se: "Stalo se něco?"
"Nic,

Ulevilo se mi, když jsme konečně zakotvili v solidně vybaveném kempu. Postavila jsem stan, popadla šampon, ručník a šla hledat sprchu.Cestou mě zaujal plakát na vývěsce. Couvla jsem, abych si ho mohla pořádně prohlédnout a rozzářila jsem se. Letní folkování se spoustou skupin v čele s mými oblíbenými Formany mě nadchlo. Zkulturnila jsem se a šla se do stanu převlíknout do něčeho normálního.

Ráno bylo zářivé, ovšem nebudila mě vůně kávy, nýbrž volání přírody. No co, nejsou každý den Vánoce.  S povzdechem jsem se vysoukala ze spacáku, zamířila za keříčky a když už jsem byla vzhůru, pustila jsem se do vaření kávy a čajů k snídani.
První se ke mně přidala Magda. "Jak můžeš bejt takhle čilá po ránu," zaskřehotala znechuceně. Přistrčila jsem jí ešus s kafem, aby se

NIkdo z našich už v hospodě neseděl, vrátila jsem Ondrovi klíče od auta: "máš natankováno."
Blahosklonně přikývl a nabídl kávu na účet podniku. Poslala jsem ho do háje, měla jsem jedinou myšlenku - spát, spát a spát. Nevyslyšela jsem ani Markovo lákání, abych ještě přisedla. Připadala jsem si docela vyplivnutá, přece jen - moc jsem toho v noci nenaspala, ráno jsem vstávala celkem

 "Můžete na chvilku ven?" naklonila jsem se k Derekovi. 
Překvapeně odložil sklenici. "Jo, jasně," souhlasil. Pohledem se omluvil Marice a vyšel za mnou na čerstvý vzduch. Čekala jsem na něj na lavičce před hospodou.
"Tak co pro vás můžu udělat?" přisedl si ke mně obkročmo na lavici.
"Neptejte se, co můžete udělat pro svého háka, ale