Nakonec jsem se přece jen dokázala oprostit od toho, že mě Derek drží v náručí a skvěle jsem se začala bavit. Detktivní příběh ze staré Anglie měl vtip a spád a hlavní hrdinka byla naprosto boží. Utírala jsem si slzy od smíchu a na konci jim nadšeně tleskala.
"A co teď?" otočila jsem se na Dereka.
Pokrčil rameny: "Teď? Teď bude diskuze s režisérem a herci... umělecký

Lebedila jsem si v posteli a vůbec, ale vůbec se mi nechtělo vstávat. Jenže pak jsem se podívala na hodinky a vyletěla jako střela. Páni, deset hodin. To jsem to tedy natáhla. Seběhla jsem do kuchyně, ale v prázdné místnosti mě čekala jen konvice s kávou a na stole vzkaz s Derekovým písmem. Prý musel do práce

Na rameni jsem ucítila lehký dotek, zaslechla jsem tichý hlas: "Konečná, vystupovat."
Neochotně jsem otevřela oči, pohled mi padl na Dereka. Natočený ke mně bokem, usmíval se, v očích mu jiskřilo pobavení: "Vstávame, Šípková Růženko."
Šípkovou Růženku probudil princ polibkem, chtěla jsem říct, ale neřekla.
"Já vás varovala, že nebudu dobrej společník,"

Chvíli trvalo, než jsem našel cíl cesty a doufal jsem, že mi hák mezitím nezmizela. Zaparkoval jsem tak, abych viděl na východ ze služebny, pak jsem vystoupil z auta, opřel se o kapotu a čekal. Nervózně jsem pokukoval po hodinkách a přemýšlel, co teď. Mám vydržet nebo jít tomu štěstíčku naproti? Dal jsem si čas než dokouřím cigaretu, pak se uvidí.

Vyšlo to přesně, sotva jsem zahodil nedopalek,

 "Potřebuju pomoc, máš chvilku?" ozvalo se mi dopoledne v telefonu.
"To víš, že jo," povzdechl jsem si nenadšeně. "Pro tebe cokoliv."
"Kdybys nekecal," zasmála se Věra. "Jseš zalezlej na Karlštejně a děsí tě představa, že bys měl na chvíli navštívit civilizaci."
"Odhalilas mě. Takže - co pro tebe můžu udělat?"
"Vašek

Doma jsem jen naházela věci do pračky a spacák na terasu, aby vyvětral, smutně jsem si prohlídla poloprázdnou ledničku a odevzdaně upadla na gauč k televizi. Návraty z tábora jsem neměla ráda. Byt se mi zdál najednou malý a tichý, pod oknem mi nezvykle jezdily tramvaje, a vůbec to bylo takový divný. Na zrelaxování bych potřebovala nějakej hezkej wellnes týden, místo toho jsem hned ráno nastoupila

 "Hele, vidíš to?" drcla do mně Gábina.
Pokrčila jsem lhostejně rameny: "Tím se bavím už od rána. Kdo chce kam..."
Obě jsme se zahleděly přes tábořiště na Alexe a Petru. Petra jen zářila, Alex byl mile nevtíravě okouzlující. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se mi z nich náhodou nechce zvracet, ale pak jsem se věnovala důležitějším věcem: "Cifix, Piškote, řeklo

"Dáváte to s Alexem zase dohromady?" překvapila mě v kuchyni Petra.
"Ne, proboha. Proč"
"Že se k sobě tak máte..."
Zalila jsem šálky s kávou a začala je skládat na tác: "Co blbneš?"
Petra zrozpačitěla, otevřela proviantní skříň, kde jsme si schovávali sušenky a dobroty, zamumlala něco, čemu jsem nerozumněla.
"Cos říkala?!"
"Že

 Doma jsem si prostě na Dereka zakázala myslet, ale že by se mi to dařilo se zravna říct nedalo. Určitě by mi to šlo o moc líp, kdyby mi po pár dnech nepřistál v mailu soubor fotek z vody. Projížděla jsem je snad pětkrát za sebou. Tu nejhezčí, kde nás Honza chytil při sjíždění jezu jsem si spolu s několika dalšími stáhla do mobilu a pak jsem se kdykoliv mohla kochat a snít o svém princi

Od kempu Alex odpálil první raketovou rychlostí, až se kamínky z cesty rozletěly na všechny strany. Normálně jsem takovou trapnou frajeřinu vždycky okomonetovala, ale teď jsem byla ráda, že budeme co nejdřív pryč.
"Zdrháš od toho blonďáka?" Popíchnul mě Alex. Sveřepě jsem mlčela.
"Já jen, jestli mu třeba nemám rozbít hubu."
A po několika minutách: "To