Vymstilo se mi, že jsem chtěla zafrajeřit a šutrům v proudu se vyhnout ostrým obratem. Pádlem jsem zachytila o něco pod vodou, to mě vychýlilo z rovnováhy a už mi teklo do lodi. V proudu pod jezem jsem nestihla udělat vůbec nic, jen se smířit s osudem. Moje šplouchnutí do vody ocenili přihlížející mohutným potleskem a pochvalnými výkřiky, jen Honza řval, ať chytám flašku s rumem.
"Jste v pořádku?"

 Sice jsem šla spát pozdě, ale vstávala jsem docela brzy. Vzbudil mě klasický ruch vodáckého rána a poměrně intenzivní vůně kávy. Rozepla jsem zip stanu a překvapeně jsem se zadívala na plecháček s kávou a koblihu na víčku od ešusu před vchodem. No páni, snídaně do spacáku. To jsem ještě nezažila. Zapátrala jsem po Derekovi. Vzhlédl od balení spacáku, spiklenecky na mě mrkl. Oplatila jsem

Odnesla jsem si kytaru do satnu, ale spát se mi ještě nechtělo. Místo toho jsem si vyrazila k řece.

 Už se šeřilo, že jsem neviděla na písmenka a baterku na čtení se mi nechtělo vyndavat. Protáhla jsem se, co teď? Mohla jsem si vybrat, jestli s jen překulím do spacáku a půjdu spát, nebo popadnu kytaru a půjdu za partou do hospody, jak jsem slíbila Jirkovi. Hodila jsem si korunou a vyšla mi ta druhá možnost. Hodila jsem si znovu. Totéž. Natáhla jsem se pro mikinu a pro kytaru a vyrazila do

 Blížilo se pozdní odpoledne, od rána už jsem toho začínala mít plný kecky. Sluníčko celý den nemilosrdně pražilo, takže jsme byli víc ve vodě než na lodi, zastavili jsme u každýho kiosku po cestě a začala na mě padat únava z nevyspání po třech nočních dvanácti hodinovejch směnách. Vlastně jsem byla ráda, když Jiřina zavelela: "tady už zůstaneme, Jiří, viď?!"
"Ale tak...

 Vyhlášené příměří Derekovi nikterak nebránilo, aby mi nevráti toho "pana doktora" za začátku cesty.
"Kolikrát vám mám říkat, že  nejsem opravdovej doktor, že to byla jen role ve filmu. A vám bych stejně nepomoh, na to by musel bejt ten plastickej chirurg jinší machr..." řekl nahlas, aby ho ostaní, co se chytali naší lodě slyšeli.
Zůstala jsem na něj koukat

 Sedět v jedné lodi s Derekem bylo dost frustrující. Mít oblíbeného herce na dosah ruky? Super! Sdílet prostor 4,5m x 0,8 m s cizím člověkem? Hrůza. A teď se v tom vyznejte. Zabraná do úvah, proč zrovna já musím mít tak pitomou povahu, kolegy, kteří si pozvou kámoše na vodu a pak ho hoděj na krk někomu cizímu a tím pádem  v lodi někoho, z koho jsem nervózní a dělám blbiny, jsem nějak nevnímala,

Posadili jsme loď na vodu.
"Kam si mám sednout?" otočil se na mně Derek. Spolkla jsem první trefnou odpověď a pokynula mu k přední sedačce. Už jeho nastupování mě varovalo. Odrazila jsem prudce od břehu a se škodolibým zadostiučiněním sledovala, jak to s ním škublo.
"Už jste někdy jel vodu?"
"Co myslíte?!"
Nejel, to bylo jasný. Několika prudkými

 Seděli jsme na sluncem vyprahlé zemi, mastili karty a čekali, až dorazí zbytek party. Kluci byli v klidu, ale já nedočkavě poposedávala a pořád se ohlížela k příjezdové cestě.
"Seď normálně, než tě bacím," nevydržel Honza. Vyplázla jsem na něj jazyk a přihodila sedmičku. "Bereš čtyři," upozornila jsem ho škodolibě. Bacil mě. To se dalo čekat. 

Jestli