Saturejka | Voda, den první, večer

 Už se šeřilo, že jsem neviděla na písmenka a baterku na čtení se mi nechtělo vyndavat. Protáhla jsem se, co teď? Mohla jsem si vybrat, jestli s jen překulím do spacáku a půjdu spát, nebo popadnu kytaru a půjdu za partou do hospody, jak jsem slíbila Jirkovi. Hodila jsem si korunou a vyšla mi ta druhá možnost. Hodila jsem si znovu. Totéž. Natáhla jsem se pro mikinu a pro kytaru a vyrazila do společnosti.

"Kytaristi sedí tady," zarazil mě hluboký hlas, když jsem procházela okolo venkovních stolů před hospodou. Otočila jsem se na jeho majitele. Se sympatickým vousatým zrzkem a jeho partou jsme se potkávali průběžně celý den. Bez nejmenších výčitek jsem zapadla k jejich stolu a vytáhla kytaru. Stejně bych si v hospodě moc nezahrála, naši by mi do toho kecali a určitě by se objevil minimálně jeden místní opilec, který by po mně vyžadoval zahrát Pampelišky nebo Montgomery. Brrrr.
S touhle partou jsem si okamžitě padla do noty, Marek, jak se zrzek jmenoval, byl přibližně moje věková kategorie a můj hudební styl. Hráli jsme Nezmary, Žalmana, Nedvědy i Křesťana a když spustil songy od Devítky, byla jsem v sedmém nebi. Jeden druhého jsme zkoušeli z různých písniček, párkrát se nám vydařil solidní duet. Krabička cigaret na stole zůstala takřka netknutá, za celý večer jsem měla čas dojít si dvakrát pro pivo a u toho si zapálit, jinak jsme hráli a zpívali jako o život.
Bylo skoro k půlnoci, když jsem si ve stínu za pergolou všimla Dereka. "Přisedněte k nám," mávla jsem na něj. Jen zavrtěl hlavou a ukázal, že jde do hajan. Pokrčila jsem rameny, když nechce, ať nechá být.
"Nějakej namyšlenej, ne?" protáhla blondýnka, která seděla vedle Marka. Okamžitě mě naštvala.
"Je úplně v pohodě," zastala jsem se Dereka. Do mýho háka mi nikdo cizí rejpat nebude. "Co je namyšlenýho na tom, když si jde o půlnoci lehnout?"
"No to ale není zrovna správné Pí Ár, takhle se chovat," pronesla afektovaně.
Vyprskla jsem. "Pí ár? Má dovču, potřebuje si odpočinout. Ty přece o prázdninách taky neučíš."
"Jak víš, že jsem učitelka?" protáhla obličej. Ušklíbla jsem se. Stačilo jí chvíli pozorovat a bylo to jasný. Tipla jsem jí buď na mateřinku, nebo na prvňáčky. Ale řekla bych, že oblíbená asi moc nebude.
Její parta se rozesmála: "Ta píčulka z tebe prostě vyzařuje, Mariko" připustil Marek. Olin nadnesl něco mnohem hrubšího. Ale potichu, aby ho neslyšela. Spokojeně jsem Oldu poplácala po rameni, měla jsem na bloncku stejnej názor. Ale koneckonců, já s nima trávila jen tenhle večer, proč bych se měla chovat víc protivně, než je zdrávo.
Derek nastartoval všeobecný exodus, přece jen už bylo pozdě. Marika využila volného místa a přisedla si vedle mně.
"Hele, jakej on je?" pohodila blonďatou hřívou.
Nechápala jsem, o kom mluví.
"No přece Navrátil," zatvářila se.
Pokrčila jsem rameny: "V kolektivu oblíben pro svojí družnou povahu. Co chceš slyšet, proboha?"
"Mně teda moc družnej nepřišel."
Skoro by mi jí i bylo líto."Musíš se prostě víc snažit," navnadila jsem jí a začala si balit kytaru do pouzdra. Markovi jsem pokynula, kývl mi na pozdrav a usmál se: "Prima večer. Kde kempujete zítra? Že bysme si dali opáčko...""
"Když se sejdeme, tak určitě," pokrčila jsem rameny. Tajně jsem zadoufala, že by to mohlo vyjít.  Už jenom proto, že jsem si z Markem skvěle zahrála a zazpívala. Normálně mám problém zapadnout, ale tady šlo o muziku a to se aklimatizuju celkem rychle. Tak trochu jsem se a zítřek začínala těšit a tajně jsem zadoufala, že se zase sejdeme...